Projekt SOS tlačítek v Přerově se odkládá, byl drahý

Přerov 18. února (ČTK) – Projekt tísňových tlačítek, kterými chtěla pro případ nouze vybavit přerovská radnice zdejší seniory, se zatím odkládá. Městská rada jej neschválila kvůli vysokým nákladům. Tlačítka, jimiž si lze přivolat pomoc, měli mít přerovští senioři podle původní návrhu již od jara letošního roku. Město by projekt ročně stál několik set tisíc korun. Radnice nyní bude hledat dodavatele s podmínkou, že se na hrazení služby budou podílet samotní senioři. Službu tísňové péče má koalice ve svém programovém prohlášení.

„Chtěli jsme tuto tísňovou péči realizovat s pomocí městské policie. Projekt mělo tedy po vzoru břeclavského nebo ostravského řešit město. Většině na radě se však zdálo, že jsou náklady příliš velké, proto materiál neprošel,“ řekl na dotaz ČTK náměstek primátora Petr Kouba (ODS).

Podle původního návrhu by město stálo ročně technické zabezpečení služby 105.000 korun, dalších 350.000 korun by zaplatilo za personální pokrytí. „Nicméně ta služba by byla pro seniory zdarma. V druhé možnosti, kterou město bude nyní připravovat, se klienti budou na této službě podílet, neboť podle rady je to služba nadstandardní,“ doplnil náměstek Kouba.

Město svůj záměr vybavit ohrožené seniory tísňovými tlačítky zveřejnilo na konci loňského roku. Počítalo s tím, že klienty do projektu vybere pracovnice sociálního odboru. V nové variantě se může přihlásit kdokoliv, kdo si službu zaplatí. Město samo tlačítky vybaví pouze nejpotřebnější osamocené seniory, kteří se nemohou spolehnout na bezprostřední pomoc.

SOS tlačítka jsou prioritně určena lidem, kteří žijí doma a obávají se, že by je nenadálá krizová situace mohla ohrozit na životě. Pomoc si takto mohou přivolat nepřetržitě. Podobnou službu využívá od loňska také Jeseník, kde jsou senioři v úzkém propojení s městskou policií pomocí speciálního komunikátoru. Kapesní přístroj, s jehož pomocí si lze snadno a rychle přivolat pomoc, dostali už v roce 2016 zdarma od strážníků také vybraní senioři ve Šternberku na Olomoucku.

ftv hj

Ministerstva do konce roku navrhnou, co bude s kojeneckými ústavy

Praha 18. února (ČTK) – Ministerstva zdravotnictví a práce by měla do konce roku připravit návrh, jak Česko naloží s kojeneckými ústavy. Jejich počet by se měl snížit. Reforma péče o nejmenší děti by se pak měla provést příští rok. Novinářům to dnes řekl náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V Česku funguje 27 dětských domovů a center pro děti do tří let a podle loňských plánů jich mělo zůstat sedm.

„Není úplně přesně jasné, kolik kojeneckých ústavů zůstane, je ale skutečně snaha je redukovat… Na konci roku bychom chtěli předstoupit s nějakou komplexnější reformou, která by měla být realizována v následujícím roce,“ řekl Prymula. Podle něj bude nezbytné zachovat zhruba třetinu ústavů. Na návrhu pracují zástupci obou resortů.

Česko dlouhodobě sklízí kritiku domácích i zahraničních institucí za velký počet dětí v ústavech. Podle asociace Dítě a rodina je ČR v Evropě jednou z posledních zemí, kde je možné děti do tří let do zařízení dávat. Experti poukazují na to, že pobyt v ústavu nepříznivě ovlivňuje vývoj a život dětí.

Do dětských domovů se předloni podle zdravotnických statistik dostalo 1490 chlapců a děvčat, kterým nebyly ještě ani tři roky. Přestože domovy pro děti do tří let patří mezi zdravotnická zařízení, jen 37 procent dětí přijaly ze zdravotních důvodů. Ze sociálních důvodů to byly zhruba dvě pětiny chlapců a děvčat.

„Máme poměrně jasno v tom, že nechceme držet v ústavech děti, které jsou dominantně handicapované sociálně. Chceme, aby tady kojenecké ústavy byly jen pro ty, kteří mají zdravotní problém, který je zásadního rázu,“ řekl náměstek. Čím víc podle něj bude pěstounů a adoptivních rodičů, tím víc ústavů se uvolní. V nich by mohla pak vzniknout například centra služeb pro lidi s autismem a jejich rodiny, dodal Prymula.

Podle záměru ministerstva práce by se do pěstounských rodin měly dostávat i děti s postižením či sourozenci. Resort chce vyškolit další pěstouny. Posílit hodlá i prevenci a pomoc rodinám. Podle zástupců organizací na pomoc dětem není důvod, aby nemocní či handicapovaní chlapci a děvčata vyrůstali v ústavech. I pro ně by se měly najít náhradní rodiny.

V Česku předloni podle statistik fungovalo 26 dětských domovů pro děti do tří let a jedno dětské centrum. Nejvíc zařízení bylo ve Středočeském kraji, a to pět. Čtyři takzvané kojenecké ústavy měl Moravskoslezský a Jihomoravský kraj. Po dvou domovech bylo na Vysočině, v Praze, Plzeňském a Pardubickém kraji. Šest krajů mělo po jednom ústavu. Bez ústavní péče se obešel Zlínský kraj, který své dva domovy zrušil v září 2016.

Asociace Dítě a rodina vyzvala už dřív k uzákonění zákazu posílat malé děti do ústavů. Například Slovensko to pro tříleté děti udělalo v roce 2006, nyní se zákaz týká dětí do šesti let. V Polsku není možné do ústavů dávat děti do deseti let. V ČR se zákazem počítala strategie péče, kterou v roce 2012 schválila tehdejší vláda. Podle tohoto dokumentu se děti do tří let neměly do ústavů posílat od roku 2014, děti do sedmi let pak od roku 2016. Kabinety záměr neprosadily.

Kateřina Krausová rot

Zakladatel české rentgenologie Jedlička se narodil před 150 lety

Praha 16. února (ČTK) – Byl evropsky proslulým chirurgem, ale vynikal i jako diagnostik. Jako jeden z prvních začal už v lednu 1897 v českých zemích pracovat s rentgenem, který prosazoval jako diagnostický prostředek, ale i jako doplněk léčby zhoubných nádorů. Zakladatel české rentgenologie, radiologie a léčebné rehabilitace Rudolf Jedlička stál v roce 1913 u zrodu prvního českého ústavu pro tělesně postiženou mládež (dnes Jedličkův ústav), byl i u vzniku Pražského sanatoria v Podolí (dnes Ústav pro péči o matku a dítě), jež bylo pro veřejnost otevřeno v červnu 1914. Jedlička se narodil před 150 lety, 20. února 1869.

Jedlička byl vůdčí osobou české chirurgie, zasloužil se především o rozvoj chirurgie břišní a kostní. Byl nejen mistrným operatérem, ale i diagnostikem. Jeho životní filozofii vystihují slova, která jednou pronesl k chovancům svého ústavu: „Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“

Narodil se v Lysé nad Labem v rodině obvodního lékaře, pozdějšího zdravotního rady Michaela Jedličky. Měl dalších devět sourozenců, dospělosti se však dožili jen pět dětí. Po vystudování gymnázia v Praze promoval v roce 1895 na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve stejném roce se stal operačním elévem na chirurgické klinice profesora Karla Maydla v Praze.

Zde brzy po objevu Roentgenových paprsků (listopad 1895) prosadil už v lednu 1897 první operaci provedenou na základě diagnostiky rentgenem. Rentgenologii prosazoval nejenom jako diagnostický prostředek ale i jako doplněk léčby zhoubných nádorů. Stál i u počátků české radiologie, léčebné rehabilitace či plastické chirurgie.

Na přelomu 19. a 20. století podnikl Jedlička řadu studijních cest po Evropě. Ve 32 letech se stal docentem a po Maydlově předčasné smrti roku 1903 pak kliniku rok vedl, poté si otevřel vlastní praxi. Začaly se u něj ale projevovat negativní důsledky používání rentgenových paprsků – k nastavení správného stupně záření totiž používal vlastní ruku. Postupně mu byly amputovány články prstů levé ruky, i s tímto handicapem ale dokázal pomocí speciální pinzety dál operovat.

V roce 1908 cestoval do USA a navštívil přitom nynější kliniku Mayo v Rochesteru ve státě Minnesota. Zaujalo ho, jak klinika udržuje krok s novými výzkumy, i to, jak je financována. Movití klienti si připláceli za nadstandard, což částečně zaplatilo běžnou péči o chudé. Na obdobném principu si přál vybudovat své sanatorium. V létě 1909 proto koupil pozemek v Podolí, pod svahem Vyšehradu. V říjnu téhož roku byla založena společnost Pražské sanatorium (dnešní Ústav pro péči o matku a dítě), které začalo přijímat první pacienty v květnu 1914.

V první balkánské válce (1912-1913) působil jako válečný chirurg na straně Srbů v Bělehradě, kdy z vlastních prostředků vypravil chirurgickou skupinu, v jejímž čele zde tři měsíce zadarmo operoval. Srbské království mu za to udělilo Řád svatého Sávy. Na Balkáně se také seznámil se zdravotní sestrou Alexandrou Marií Helfertovou, která se pak stala jeho celoživotní družkou.

Jeho nejznámějším počinem v oblasti sociální péče bylo založení prvního českého ústavu pro tělesně postižené v Praze na Vyšehradě v roce 1913, který dostal jeho jméno a který svému účelu slouží dodnes. „Z mrzáčků na okraji společnosti vychovat prací a uměním její platné členy“ – tato jeho myšlenka stála u zrodu dnešního Jedličkova ústavu (JÚ). Jedlička a jeho pokračovatelé, například pedagog Augustin Bartoš, se snažili propojit léčbu s vedením mladých lidí k maximální možné samostatnosti.

V první světové válce se ocitl na straně Rakouska-Uherska, které po atentátu na Františka Ferdinanda d’Este Srbsku vyhlásilo válku.

Profesního vrcholu dosáhl Jedlička v roce 1921. Byl jmenován profesorem a přednostou II. chirurgické kliniky, profesuru mu později rozšířili také o rentgenologii a radiologii.

Lidumil a dobrodinec, který žil především svou prací a který se oženil se svou celoživotní přítelkyní až na smrtelné posteli, zemřel v 57 letech 26. října 1926 v Harrachově.

rmi

Nemocné děti připomene v Praze Den dětské onkologie

Praha 16. února (ČTK) – Nemocné děti připomene v Praze v dnes Den dětské onkologie. Pořadatelé je zvou i s rodiči na zábavné odpoledne ve spodní části Václavského náměstí. Chtějí zároveň překonat rekord v délce navázané zlaté stužky, která je symbolem akce. V Česku onemocní rakovinou či leukemií kolem 350 dětí ročně.

Vyléčí se jich přes 80 procent, téměř dvě třetiny z nich ale mohou mít po chemoterapii, ozařování, operaci či jiné léčbě následky, které se někdy projeví až za několik let. „Optimalizace onkologické léčby a zacílení terapie selektivně na nádorové buňky patří mezi hlavní trendy současného výzkumu v dětské onkologii,“ uvedla Lucie Hrdličková z Fakultní nemocnice Motol.

Pacienti jsou sledování dlouhodobě, někdy celoživotně. „Hlavním cílem Dne dětské onkologie je to, aby lidé před dětmi s onkologicky nemocnými dětmi nezavírali oči a aby jejich vrstevníci pochopili, proč, i když jsou na první pohled zdravé, o sebe třeba více pečují a chodí občas na kontroly k jiným lékařům, než jsou pediatři,“ řekl herec Jiří Mádl, který je ambasadorem akce.

Podpořit akci mohou návštěvníci zakoupením metru stužky pro vytvoření rekordu nebo šály. Podrobný program je na stránkách Den dětské onkologie. Mezinárodní den dětské onkologie se každoročně připomíná 15. února, v Česku nejbližší sobotu.

van mal

Statisíce lidí ve městech spí v hluku, v Praze přes milion

Praha 16. února (ČTK) – Statisíce lidí ve velkých městech spí podle strategických hlukových map ministerstva zdravotnictví v nadměrném hluku. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) i českých hygieniků by neměl hluk před okny domů přesáhnout během dne v průměru 55 a v noci 40 decibelů. V Praze tuto hranici překračuje bydliště 1,12 milionu lidí, v Brně 350.000.

Podle Státního zdravotního ústavu je prokázaným účinkem hluku ve dne poškození sluchu, vliv na kardiovaskulární systém a nepříznivé působení na osvojování řeči a čtení u dětí. V noci pak hluk prokazatelně působí poruchy spánku, zvýšené užívání léků na spaní nebo změny fyziologických reakcí těla. Začátkem roku se vlivem hluku zabýval i Ústavní soud, povolenou hranici hluku ale nezpřísnil.

Strategické hlukové mapy uvádějí data za rok 2017. Devět z deseti Pražanů podle nich spí při hluku větším než 40 decibelů, přibližně jeden z deseti při při více než 60 decibelech. Téměř půl milionu obyvatel hlavního města žije v místě, kde je hluk před den vyšší než 60 decibelů a více než 103.000 lidí nad 70 decibelů. V hlučném prostředí stojí v metropoli podle map také přes 200 škol a dvacítka zdravotnických zařízení.

Devět z deseti obyvatel je vystavených v noci většímu hluku také v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci a Ústí nad Labem společně s Teplicemi. Lépe jsou na tom jen v Liberci, kde hluk obtěžuje osm z deseti lidí. Přes 22.000 lidí v Brně a 19.000 lidí v Ostravě bydlí v místě s nočním hlukem přes 60 decibelů. Ve dne je stejnému hluku vystavena téměř polovina Ostravanů, více než třetina Brňanů, ke třetině obyvatel Liberce a Olomouce a čtvrtina obyvatel Plzně a Ústí.

Hygienici upozorňují na to, že tolerance hluku je u každého člověka jiná. Asi deset až 20 procent populace je podle SZÚ velmi senzitivních nebo naopak vysoce tolerantních. Pro zbývajících 60 až 80 procent platí, že se zvyšující se hlučností roste obtěžování hlukem. To spolu s narušením spánku představuje pro organismus stres, spolupůsobí tak na rozvoj srdečních a jiných civilizačních nemocí.

Hluk od 60 decibelů může mít vliv i na nemoci srdce, jako je vysoký tlak nebo ischemická choroba srdeční. Jedoucí auto přitom vydává průměrně hluk 70 decibelů, sbíječka 100 decibelů a startující letadlo 120 decibelů, uvádí stupnice hluku WHO.

Ministerstvo začalo další kolo sběru dat, zveřejnit je chce v roce 2023. „Strategické hlukové mapy jsou výpočtovým modelem hlukové situace kolem vybraných pozemních komunikací, železničních tratí, městských aglomerací a Letiště Václava Havla v Praze, tedy kolem největších zdrojů hluku způsobených dopravou,“ uvedla v tiskové zprávě Hlavní hygienička ČR Eva Gottvaldová. Mají sloužit jako podklad pro budování opatření vedoucí ke snížení hlukové zátěže, pracuje s nimi ministerstvo dopravy a kraje.

Každý evropský stát musí strategické hlukové mapy pořídit. Česko mapuje kromě vybraných měst hluk kolem hlavních silnic, kudy projede přes tři miliony aut ročně, železnic s více než 30.000 vlaků za rok a letiště Václava Havla v Praze, které má jako jediné více než 50.000 vzletů či přistání ročně. První zpracoval SZÚ v letech 2006 a 2007, dále se tvoří v pětiletých cyklech.

Počty lidí vystavených hluku ve vybraných aglomeracích v roce 2017:

zdroj: Strategické hlukové mapy

van snm

Italské Bibione od léta zakáže kouření na osmi kilometrech…

Řím 15. února (ČTK) – Italské přímořské letovisko Bibione zakáže od letošního léta kouření na celé své osm kilometrů dlouhé pláži. Příslušné nařízení má radnice schválit koncem května, informoval starosta Pasqualino Codognotto. Severoitalské Bibione začalo s bojem proti kuřákům na plážích už v předchozích letech, kdy mimo jiné zakázalo kouření v pásu pláže přímo u vstupu do Jaderského moře.

„Našim zájmem není vydávat zákazy, ale dát všem hostům, kteří se rozhodnou strávit svou dovolenou v Bibione, možnost dýchat čerstvý mořský vzduch, bez zdraví škodlivých a znečišťujících látek,“ uvedl starosta. Podle něj jde o otázku respektování ostatních, a tak by podle něj neměli mít se zákazem problém ani kuřáci. Bibione chce pláž bez cigaret využít i jako lákadlo v propagační kampani.

Sdružení pro turistický ruch Bibione Live tvrdí, že nekuřácká pláž zvýší kredit letoviska u těch hostů, kteří už nyní na jeho pláže míří nejčastěji – tedy u rodin s dětmi. Bibione se tak stane prvním místem v Itálii, kde bude na všech plážích zakázáno zapálit si cigaretu.

V Itálii sice už od roku 2005 platí zákaz kouření v uzavřených veřejných prostorách, restauracích a na pracovištích, ve venkovních veřejných prostorech, mezi které se počítají i pláže, však kouření zakázáno není. Bibione patří k letoviskům, která proti cigaretám u moře bojují dlouhodobě. Už před osmi lety například vyhradilo část pláže, která byla určena pro nekuřáky. V roce 2011 pak zakázalo kouření v pásu pláže od moře až po první řady slunečníků.

lep

Asistenční psi mohou při nástupu do vlaku využít zdvihací plošiny

Brno 15. února (ČTK) – Asistenční psi už mohou po zásahu veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové v případě potřeby využít při nástupu a výstupu z vlaku zdvihací plošiny. Pomocí plošiny do některých vlaků nastupují lidé upoutaní na invalidní vozík, jejich asistenční psi ji dosud využívat nemohli. Pes vycvičený pro doprovod osoby se zdravotním postižením však musí být chápán jako nepostradatelná součást této osoby, uvedla dnes ombudsmanka v tiskové zprávě.

Veřejné ochránkyně práv řešila podnět ženy se zdravotním postižením, která je po úrazu na invalidním vozíku. Ve svém životě využívá služeb asistenčního psa, jeho pomoc však nemohla využít při přepravě vlakem. Cestovala spoji, které nejsou bezbariérové, a do kterých proto musela nastupovat pomocí zdvihací plošiny. Plošinu však asistenční psi nesměli využívat.

Asistenční psi se ve vlacích mohou přepravovat, v tomto konkrétním případě však byl problém s nastupováním a vystupováním psa, který musel do vlaku sám vyskočit nebo z něj seskočit. To však bylo s ohledem na jeho váhu a stáří poměrně rizikové, hrozilo, že se zraní. Zaměstnanci Českých drah odmítli při nakládce a vykládce psa asistovat a jeho naložení pomocí zdvihací plošiny nebylo možné, protože to odporovalo technické dokumentaci. Zaměstnanci tak jednali v souladu s předpisy.

„Na základě našeho jednání se České dráhy rozhodly zapracovat do vnitřních norem a dopravních podmínek možnost nakládky a vykládky asistenčních psů pomocí zdvihacích plošin. Velmi oceňuji proaktivní přístup společnosti České dráhy. Toto opatření představuje pro osoby, které pomoc asistenčního psa potřebují, velký přínos a ulehčení při cestování vlakem,“ uvedla ombudsmanka Šabatová.

Psi se speciálním výcvikem pomáhají odstranit, zmírnit nebo překonat následky postižení. Slouží jako kompenzace určitého hendikepu. Takto vycvičený pes je chápán jako nepostradatelná součást osoby se zdravotním postižením. Umožňuje jí uplatňovat právo na volný pohyb a samostatnost.

lip dr

Lidí s nemocemi dýchacích cest za týden mírně ubylo

Praha 15. února (ČTK) – Lidí s akutními nemocemi dýchacích cest v Česku za uplynulý týden mírně ubylo. Lékaři nahlásili 1684 nových případů na 100.000 obyvatel, což je o 4,2 procenta méně než před týdnem. Vyplývá to z informací Krajské hygienické stanice Libereckého kraje a ministerstva zdravotnictví. Plošná chřipková epidemie byla vyhlášená na začátku února po překročení hranice 1500 nových nemocných na 100.000 obyvatel.

„Pokles je evidován ve všech věkových skupinách kromě dospělých, kde ve věkové skupině nad 60 let věku pozorujeme pokračující nárůst nemocnosti,“ uvedlo v tiskové zprávě ministerstvo zdravotnictví. Nejvyšší nemocnost je hlášena z krajů Libereckého, Zlínského, Moravskoslezského a Olomouckého.

Letos už chřipce podlehlo 31 pacientů hospitalizovaných s chřipkou, za šestý kalendářní týden se počet zdvojnásobil. Do nemocnic jich s vážných průběhem nemoci na jednotky intenzivní péče muselo 184. Vyplývá to z informací Národní referenční laboratoře pro chřipku Státního zdravotního ústavu. Minulou sezonu podle statistik zemřelo kvůli chřipce zhruba 260 lidí.

Každoročně dávají lékaři do souvislosti s chřipkou zhruba 1500 až 2000 úmrtí. „Ve vyspělé zemi je chřipka jediným infekčním onemocněním, které se projeví na datech celkové úmrtnosti. Jde rozhodně o předčasná úmrtí,“ řekl k tomu před začátkem letošní chřipkové sezony vedoucí oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu Jan Kynčl.

V Česku se vyhlašuje plošná epidemie, když je přibližně 1500 nemocných na 100.000 obyvatel. Podle odborníků se do statistik všechny případy nedostanou. Je třeba je vynásobit deseti, aby alespoň přibližně popisovaly reálný stav. Ne všichni pacienti s chřipkou jdou k lékaři a ne všichni lékaři chřipku hlásí krajským hygienickým stanicím.

Část nemocnic v Česku uzavřela pro návštěvy lůžková oddělení, zejména plicní nebo léčebny dlouhodobě nemocných. Právě chroničtí pacienti a senioři jsou komplikacemi chřipky podle lékařů nejvíc ohrožení. Hygienici i někteří lékaři ale upozorňují, že opatření není příliš účinné. Nejvíc pacientů se údajně nakazí od nemocných zdravotníků, doporučují proto jejich očkování.

Počet nemocných na 100.000 obyvatel ČR:

zdroj: SZÚ a krajské hygienické stanice

van snm

AFP: V Číně stárnou elity v luxusních rezidencích

Peking 14. února (ČTK/AFP) – Vypadá to jako malé, dobře střežené městečko. Na předměstí Pekingu přijímá jedna rezidence důchodce, kteří nejsou jako ostatní: v Jen-jüanu tráví poslední léta svého života v luxusu čínská vyšší společnost, píše agentura AFP.

Bývalí důstojníci, univerzitní profesoři či filmaři tu berou hodiny tance, kurzy vzpírání či se zabývají gastronomií. Ve společenské místnosti trůní velký klavír. Na zdech visí pestrobarevné obrazy izraelského umělce Davida Gersteina.

„To je dneska náš domov,“ říká jednasedmdesátiletá obyvatelka rezidence Li Jing, která pracovala 30 let pro armádu. „Pokud nenastane nějaká katastrofa, budeme tady žít až do smrti,“ dodává.

Luxusní zařízení, jako je to v Jen-jüanu, které má nemocnici a zdravotníky k dispozici ve dne v noci, se v Číně dosud vyskytují jen zřídka, ale s rychlým stárnutím populace by jich mělo být čím dál tím více. Do roku 2050 bude každé třetí osobě v zemi přes šedesát let, což bude celkem představovat 487 milionů obyvatel, uvádí se v oficiální zprávě.

Dříve se rodiče mohli ve vyšším věku spoléhat na své děti. Avšak politika jednoho dítěte tradice narušila a na bedrech jediného potomka dnes leží všechno.

„Tradice, že se děti musejí starat o staré rodiče, je stará tisíce let. Jak se mění společnost, mění se i tato tradice,“ vysvětluje paní Li.

Vláda ve snaze čelit hrozící krizi v důsledku stárnutí populace zavedla preferenční daňovou politiku pro ty, kdo poskytují služby starým lidem. Do roku 2020 chce mít Čína 35 až 45 lůžek na 1000 obyvatel, což znamená celkově na osm milionů lůžek.

To povzbudilo soukromé firmy, aby se pustily do podnikání v tomto sektoru. Mimo jiné tak investují do výstavby pětihvězdičkových rezidencí.

V Jen-jüanu, zařízení spravovaném pojišťovací společností Tchaj-kchang, mohou rezidenti připsat důchodovému fondu společnosti dva miliony jüanů (6,35 milionu Kč) nebo složit zálohu jeden až dva miliony jüanů (3,2 až 6,35 milionu Kč) plus platit měsíční výdaje ve výši nejméně 6000 jüanů (1900 Kč) beze stravy.

Státní domovy důchodců oproti tomu přijdou na méně než v přepočtu 22.500 Kč měsíčně nebo mohou klienti zažádat o podporu, ale jsou často vnímány jako ta poslední možnost pro nejméně majetné.

„Zda čínský sektor péče o staré lidi může uspokojit potřeby stárnoucí populace, závisí na tom, kdo to platí. Pokud to je soukromý sektor, je o klienty dobře postaráno, pokud je ale plátcem stát nebo společnost, pak tento sektor tak, jak dnes funguje, nemůže takové potřeby uspokojit,“ uvádí profesor Čchen Jou-chua.

„V minulosti žily celé rodiny pospolu, ale s urbanizací se rodinná struktura změnila,“ říká Ke Ming z Jen-jüanu.

Mladí lidé z celé Číny migrují do velkých měst, kde mají větší možnosti zaměstnání a vyšší mzdy. Fenomén prázdných hnízd postihuje i elity, jejichž děti žijí v zahraničí nebo mají náročná povolání.

„Nemohu se na ně spoléhat,“ prohlašuje dvaaosmdesátiletý bývalý profesor ruštiny a esperanta Ču Ming-i. „Mají svou kariéru a svou rodinu,“ vysvětluje a dodává, že jeho syn žije v Japonsku a dcera pracuje pro mezinárodní rozhlas v Pekingu. „Nemají čas ani energii, aby se o mě starali,“ říká.

pel lcm

Volba správných inkontinenčních pomůcek může pozitivně ovlivnit kvalitu života

Problém s únikem moči není radno přehlížet, inkontinence ovlivňuje zdraví a psychickou pohodu

Praha – 14. února 2019 (Essity)

Únik moči neboli inkontinence je rozšířenějším problémem, než by se mohlo zdát. Nevyhýbá se ani mužům, častěji však sužuje ženy. Umí pěkně potrápit – vedle samotných úniků moči s sebou často při špatné kompenzaci přináší i dermatologické potíže a způsobuje rovněž újmu na psychice. Pokud pacienti před problémem zavírají oči a inkontinenci ignorují, může se navíc časem dále zhoršovat. Na včasnou konzultaci s odborníkem a včasnou léčbu by měl být proto kladen důraz. Při správném používání pomůcek během léčby se pacienti nemusí vzdávat oblíbených aktivit. Volba správné pomůcky je tak klíčová pro zachování kvality života, téměř polovina žen ale na úkor vlastního pohodlí, a často i zdraví, používá nevhodné alternativy, zejména menstruační vložky.

Koho inkontinence trápí a proč

Zhruba jedna ze tří žen starších 35 let má v různé míře zkušenost s nedobrovolným únikem moči. 8 % vysokoškolaček se musí s tímto problémem potýkat již během studií. Není výjimkou, že úniky moči potkají i těhotné ženy nebo maminky po porodu. Vlivem nadměrné zátěže ztrácí břišní svaly a svaly pánevního dna svou původní sílu a pružnost. Jejich ochablost je příčinou nechtěných úniků moči i při běžných situacích – při smíchu, kašli, kýchání, doskocích, ale i při zvýšené fyzické námaze nebo například při zvedání svého dítěte do náruče. Nejčastěji však úniky moči trápí ženy, jejichž tělo se mění s přibývajícím věkem. Snížení množství hormonu estrogenu v břišním svalstvu může vést ke změně polohy močového měchýře a tím k horšímu působení svalstva, které močový měchýř uzavírá. Únik moči přichází většinou pozvolna, jako pár kapek. Pokud je však problém přehlížen, může se dále zhoršovat. Řešení inkontinence nemusí přitom být vůbec složité.

Léčba inkontinence

„Inkontinence nemusí být neřešitelný problém,“ říká MUDr. Lukáš Horčička, urogynekolog, vedoucí lékař zdravotnického zařízení GONA s.r.o. „Dle typu inkontinence, stresové, či urgentní, a dle jejího stupně, od lehké po těžkou formu inkontinence, odborník zvolí pro konkrétní pacientku nejvhodnější postup léčby. Nejjednodušší metodou léčby stresové inkontinence v počátečním stadiu je posilování svalů pánevního dna. Další možností jsou různé druhy miniinvazivních operací. V léčbě urgentní inkontinence se uplatňuje farmakoterapie. Velký význam má i úprava životního stylu. Je potřeba zdůraznit, že pacienti by nikdy neměli otálet s konzultací s odborníkem. Čím dříve se s problémem svěří svému lékaři, tím spíše bude možné se ho lze dříve zbavit či zmírnit,“ upozorňuje dále MUDr. Horčička.

Volba správných pomůcek je zásadní, menstruační vložky jsou zcela nevhodné

Cílem léčby by mělo být udržení kontinence, tedy dosažení a zachování stavu bez úniků moči. Významnou roli v péči hrají při inkontinenci i kvalitní absorpční pomůcky. Podle průzkumů téměř polovina žen trpících inkontinencí řeší problémy s únikem moči zcela nevhodnou pomůckou. S vírou, že když vypadají podobně, musí mít i stejný účinek, se ženy uchylují nejčastěji k používání menstruačních vložek. Menstruační vložky jsou však pro řešení inkontinence zcela nevhodné. Moč je totiž řidší než krev a opouští tělo nárazově a v podstatně větším objemu. K zamezení průsaku na oděv je nutné použít materiály s rychlejší absorpcí, menstruační vložky nejsou schopné takové množství tekutiny zcela pojmout a uzamknout uvnitř. Mimo to, že se problém nevyřeší, může mít jejich volba za následek nepříjemné kožní potíže kvůli neustálému kontaktu agresivní moči s citlivou pokožkou. Oproti inkontinenčním pomůckám nedokážou menstruační vložky pohltit nepříjemný pach, který s sebou únik moči přináší. Obavy žen z toho, že inkontinenční vložky budou pod jejich oblečením vidět a bude tak odhalen problém, který se do této chvíle snažily před okolím utajit, nejsou na místě. Díky novým technologiím jsou k dostání i pomůcky, které jsou i při zachování maximální ochrany tenké, pod oblečením nejsou vůbec znatelné a je tedy zachována maximální diskrétnost. Jsou navíc anatomicky přizpůsobené ženskému tělu, je proto možné věnovat se bez omezení všem aktivitám a užívat si opět naplno radosti ze života.

Novinka: inkontinenční pomůcky řady Slim – TENA Lady Slim

Inkontinenční vložky TENA Lady Slim jsou určené pro ženy s lehkou inkontinencí. Jsou dostupné ve variantách s různými absorpcemi, v různých velikostech nebo také s křidélky. Díky inovativní technologii microProtex™ poskytnou spolehlivou ochranu proti protečení. Být v suchu je důležité pro pocit svěžesti i pro ochranu pokožky. Vložky TENA Lady Slim mají hedvábně jemný povrch podobný bavlně, který okamžitě odvádí vlhkost od pokožky. Nabízejí tak jedinečný pocit sucha a bezpečí. Vložky TENA Lady Slim mají rovněž systém Fresh Odour Control se svěžími aktivními mikroperličkami, které zabraňují tvorbě zápachu. Každá vložka je jednotlivě balená, je tedy možné ji snadno uložit do kabelky nebo do kapsy a po použití diskrétně zlikvidovat.

O Essity

Společnost Essity je přední světová společnost v oblasti hygieny a zdraví, která vyvíjí, vyrábí a prodává produkty a řešení osobní péče (péče o dítě, intimní hygienu, inkontinenční pomůcky a lékařská řešení), papírové hygienické potřeby a profesionální hygienické produkty.

Naše vize je; Věnovat se zlepšení kvality života prostřednictvím předních hygienických a zdravotnických řešení. Výrobky společnosti Essity jsou prodávány v přibližně 150 zemích pod mnoha silnými značkami, včetně předních světových značek TENA a Tork a dalších značek jako Leukoplast, Libero, Libresse, Lotus, Nosotras, Saba, Tempo, Vinda a Zewa. Společnost Essity má přibližně 48 000 zaměstnanců a čisté tržby v roce 2016 činily přibližně 10,7 miliardy EUR. Obchodní činnost Essity je založena na udržitelném obchodním modelu se zaměřením na vytváření hodnot pro lidi a přírodní prostředí. Společnost sídlí ve Stockholmu ve Švédsku a je uvedena na burze Nasdaq Stockholm. Společnost Essity byla součástí skupiny SCA. Více informací na www.essity.com.