Zemská porodnice v Praze přinesla do Čech špičkovou péči o rodičky…

O narození prvního ze zdejších dětí informovaly Národní listy ve svém vydání z 28. dubna 1875. „Nová porodnice již odevzdána jest svému účelu. Předevčírem večer přijala prvého novorozence, holčičku. Matka její jest Barbora Koutná z Rožmitálu,“ stálo ve skromné novinové zprávě o premiérovém porodu. Po Barboře Koutné pak využily služeb „červeného domu“ tisíce dalších žen, které přicházely do ve své době nejmodernějšího zařízení, při jehož stavbě se projektant Hlávka inspiroval například v Bruselu, Paříži či Vídni.

Ovšem použití režných cihel, díky nimž se majestátní stavba stala oblíbenou kulisou pro filmaře (hrála například ve snímcích Nebeští jezdci nebo Tajemství Ocelového města), vůbec nebylo Hlávkovým nápadem. Podle dokumentů ze 60. let 19. století, kdy se stavba porodnice chystala, totiž na tomto materiálu trvala výběrová komise. Podle tehdejších představ totiž mělo neomítnuté zdivo pomoci v boji s infekcemi, zejména se smrtelně nebezpečnou horečkou omladnic.

Pojetí stavby je však už jen a jen dílem Josefa Hlávky, který pro vnější podobu našel inspiraci v severoněmeckém neogotickém slohu, uspořádaní 11 traktů pak projektoval na základě studia nejmodernějších zařízení své doby. Součástí stavby je i kaple sv. Kříže, která patří mezi architektonicky nejzajímavější část. Budování Zemské porodnice, které začalo po několika letech příprav v roce 1867, však i přes stavitelovy zkušenosti nebylo bez potíží. Hlávka vedl například spory s dodavateli nekvalitních cihel, dva roky po začátku stavby se navíc zhroutil a dílo dokončili jeho asistenti.

I kvůli prusko-rakouské válce a jejím následkům se nepodařilo dodržet plánovanou dobu výstavby, podle původních představ měla být porodnice hotová za čtyři roky, nakonec ale dokončení areálu ležícího na hraně nuselského údolí trvalo dvakrát déle. Projekt se také výrazně prodražil – místo 400.000 přišel komplex na 946.000 zlatých. Praha za ně ale dostala moderní ústav, který nabízel jak diskrétní služby movitým rodičkám, tak kvalitní péči těm nejchudším ženám, často svobodným matkám.

V tom nový ústav navázal na nejstarší pražskou porodnici, jež byla otevřena v listopadu 1762 za vlády Marie Terezie a rodily se v ní často právě děti z nemanželských vztahů. Od začátku 80. let 18. století porodnice sloužila i k praktické výuce porodníků a porodních „bab“. Původně sídlila v Soukenické ulici, později se přestěhovala do Vlašského špitálu po Jánským vrškem a roku 1789 se přestěhovala ke kostelu sv. Apolináře, jen čtvrt kilometru od místa, kde o 80 let později vznikl Hlávkův komplex.

Za 150 let se v porodnici v Apolinářské ulici narodilo zhruba 660.000 dětí. V současné době zde přijde na svět asi 3500 dětí ročně, původně byla dimenzovaná na zhruba 3000 porodů za rok. Nyní VFN připravuje dostavbu historické budovy. Nové prostory potřebuje hlavně oddělení pečující o nedonošené děti, jejichž porody se u Apolináře koncentrují. Podle ředitele VFN Davida Feltla by mohly vzniknout do pěti nebo šesti let.