Novým právníkem farmaceutické společnosti Pfizer je Lucie Kubenová

Praha, 7. prosince 2017  (Pfizer) – Hlavním právním poradcem společnosti Pfizer pro Českou a Slovenskou republiku se v listopadu 2017 stala Mgr. Lucie Kubenová, LL.M. (41). Ve své nové roli bude zodpovědná za komplexní právní podporu aktivit společnosti v obou zemích. Zaměří se především na právní poradenství v oblasti obchodování, regulace a reklamy na trhu s léčivými přípravky. Společnost Pfizer je přední světovou biofarmaceutickou společností a v České republice uvádí na trh více než 250 léčivých přípravků.

Lucie Kubenová má přes šestnáct let zkušeností v právní oblasti. Před svým nástupem do společnosti Pfizer působila devět let v právních odděleních farmaceutických společností různého zaměření, kde nasbírala vynikající portfolio zkušeností z tohoto sektoru. Během své kariéry získala Lucie Kubenová cenné zkušenosti také v bankovním sektoru a v advokacii.

Díky skvělým výsledkům své práce byla Lucie Kubenová v letošním roce zařazena v rámci prestižního žebříčku The Legal 500 mezi pět set nejlepších právníků ve střední a východní Evropě. Tento mezinárodně uznávaný žebříček, který sdružuje nejvýznamnější subjekty v oblasti práva, se letos zaměřil na konkrétní právníky, kteří mají na vývoji svého oboru největší zásluhu.

O společnosti Pfizer ČR

Společnost Pfizer Inc. je přední světová biofarmaceutická společnost založená na výzkumu a vývoji vlastních léků. Od svého založení v roce 1849 sídlí v New Yorku, USA. Společnost Pfizer byla založena v České republice v roce 1993. Zabývá se výzkumem, vývojem a prodejem humánních léčiv, a to i biologických či vakcín. Provádí také klinická hodnocení nových léků, a to i v České republice. Celosvětově investovala společnost Pfizer v roce 2015 do výzkumu a vývoje nových léků více než 192 miliard Kč. V současné době zaměstnává společnost v ČR více než 350 zaměstnanců, celosvětově má více než 92 000 zaměstnanců. Více informací zde: www.pfizer.cz

Co je nejlepší proti depresi a nespavosti? Světlo

Říká se, že „kam nechodí slunce, chodí lékař“, ale čím to, že je pro nás sluneční světlo tak důležité?

Praha, 7. prosince 2017 (Alzheimercentrum) – Nedostatek světla můžeme intenzivně vnímat během zimních měsíců, kdy je slunečního svitu obecně méně, dny jsou kratší a většinu aktivní části dne trávíme pod umělým, mnohdy slabým osvětlením. Můžeme se pak cítit více unavení, jsme náchylnější k nemocem, změnám nálad nebo dokonce depresím. Střídání přirozeného denního světla s noční tmou je totiž zásadní pro náš biorytmus. Pokud dojde k jeho narušení, projeví se to také na kvalitě spánku a celkové psychice.

Pozitivní účinky světla jsou dnes již běžně využívány i v medicíně, zejména v psychiatrii se stále častěji pacienti setkávají s možností léčby světlem neboli fototerapií. Velkým přínosem je například při zahájení farmakologické léčby deprese. Při standardním postupu, kdy jsou nasazena antidepresiva, se jejich účinek projeví po třech až čtyřech týdnech. Pokud je ale taková léčba doplněna fototerapií, zmírní se projevy deprese (sklíčenost, úzkost, nechutenství, poruchy spánku) již v průběhu prvních deseti dnů. Terapie světlem přináší velmi dobré výsledky také v péči o pacienty s různými formami demence. Takto nemocný člověk je dezorientován, ztrácí své schopnosti, což vede k frustraci, úzkosti, změně osobnosti. Průvodním jevem tohoto onemocnění je mimo jiné právě deprese a nespavost.

„Fototerapii hodně využíváme již při příjmu nového klienta, což nám jednak umožňuje regulovat množství podávaných léků nebo urychlit jejich účinky, a jednak se pak nemocný i snadněji adaptuje v novém prostředí,“ říká ergoterapeutka Markéta Šatalíková působící v jednom z devíti specializovaných zařízení skupiny Alzheimercentrum, tedy sítě, která má přes dvacet let zkušeností s péčí o nemocné Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence.

Světlo je možné aplikovat buď individuálně ihned po probuzení pomocí mobilního světla přistaveného k lůžku nemocného nebo v rámci pobytu na speciální světelné pláží, která byla před více než rokem otevřena v Alzheimercentru Průhonice. Tato tropická pláž s pískem, palmami a plážovými lehátky, nasvícená speciálními plnospektrálními lampami, které vydávají světlo nejpodobnější sluníčku a vyhřívaná topnými rohožemi, umožňuje nemocným a jejím rodinám zažít slunné letní odpoledne i uprostřed zimy.

„Naši klienti milují relaxaci, ale také zábavu. Proto i program dvou až čtyřhodinového sezení na naší fototerapeutické pláži rozdělujeme na několik částí. Zahajujeme pobyt nejdřív odpočinkem s utlumeným světlem, na nějž pak navazuje fáze postupného probouzení a aktivizace mysli, při které společně s klienty trénujeme paměť a hrajeme hry. Pro zpříjemnění využíváme také hudbu či vonné esence, čímž podporujeme i další smysly,“ popisuje průběh terapie Markéta Šatalíková.

Aby měla fototerapie největší efekt, je nejdůležitější pravidelnost. Jako i slunce vychází každé ráno, je také pro nás přirozené vystavovat se jeho světelným účinkům denně a ideálně hned po probuzení. Pro většinu lidí, kteří tráví dny v práci uvnitř budovy, to však není jen tak. Pomůže, když si při práci rozsvítíme více zářivek? Pochopitelně není světlo jako světlo, a zejména u umělého osvětlení záleží na jeho kvalitě ve smyslu jeho podobnosti slunečnímu světlu. Polední venkovní osvětlenost se pohybuje mezi 20 a 100 tisíci luxy, v interiérech však většinou naměříme pouhé procento takové intenzity. Z tohoto důvodu dnes už například ve Švédsku, kde lidé, podobně jako v dalších skandinávských zemích, často trpí depresemi kvůli nedostatku světla, mají některé firmy pro své pracovníky dokonce nařízení využívat v pracovních prostorách kvalitní plnospektrální světla.

Více informací k fototerapeutické pláži (záložka Terapeutická pláž):

http://www.alzheimercentrum.cz/nase-zarizeni/pruhonice/

Skupina Alzheimercentrum provozuje celkem 9 zařízení, specializujících se na komplexní nadstandardní péči o seniory a dlouhodobě nemocné. Díky dlouholetým zkušenostem patří ke špičce především v oboru péče o pacienty s různými formami demence se zvláštním důrazem na Alzheimerovu chorobu. Cílem skupiny Alzheimercentrum je poskytovat dlouhodobě nemocným seniorům kvalitní péči v závislosti na jejich potřebách v průběhu celého dne, která přispěje k prodloužení jejich soběstačnosti a udržení aktivního života. V současnosti skupina Alzheimercentrum provozuje 9 zařízení – dvě ve Středočeském kraji (Filipov a Zlosyň), dvě v Jihočeském kraji (Písek a Loucký Mlýn), jedno v Praze – Průhonicích, Jihlavě, Českých Budějovicích, Zlíně a jedno na Slovensku v Piešťanech. Více informací naleznete zde.

Léčba zvyšuje kvalitu života pacientů s MDS, dojíždění za ní…

Praha, 7.12.2017 (AM Review)

Myelodysplastický syndrom (MDS) představuje velmi různorodou skupinu onemocnění kostní dřeně, jejíž příčina není ve většině případů známá.

U zdravých osob produkuje kostní dřeň tři druhy krevních buněk – červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty). Všechny tři druhy vycházejí ze společné kmenové (zárodečné) buňky. Nezralé krevní buňky, které za normálních okolností vyzrávají ve funkční červené a bílé krvinky či krevní destičky, se nazývají blasty.

U pacientů s MDS je kmenová buňka poškozena, blasty se akumulují v kostní dřeni, mohou mít zkrácenou životnost a část krvinek vykazuje abnormální změny svého vzhledu (dysplazie). Důsledkem je nedostatek zralých funkčních krvinek v krevním oběhu. Nízký počet červených krvinek se označuje jako anémie (chudokrevnost), snížení počtu bílých krvinek jako leukopenie, resp. neutropenie a snížení počtu krevních destiček jako trombocytopenie. Pokud jsou nižší počty všech typů krevních buněk, hovoří se o tzv. pancytopenii.

Průběh MDS může být velmi různorodý – u části pacientů bývá přítomna pouze mírná chudokrevnost, onemocnění může být dlouhodobě stabilní, s minimálními projevy choroby a bez nutnosti léčby. Naopak u jiných nemocných s MDS existuje vysoké riziko rozvoje závažné akutní leukemie. „Myelodysplastický syndrom je komplikované a závažné onemocnění krvetvorby, které vede často k významnému zhoršení kvality a zkrácení života nemocných,“ potvrzuje MUDr. Anna JONÁŠOVÁ, Ph.D., z I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze. „Jeho diagnostika je velice komplexní a vyžaduje kooperaci zkušených laboratoří, protože potřebujeme nejen kompletní vyšetření krve, ale i vyšetření kostní dřeně. Základem je morfologické a cytogenetické vyšetření, v dnešní době ale stále více ke správné diagnóze přispívají i vysoce specializované molekulárně genetické laboratoře. Léčba myelodysplastického syndromu pak záleží na stupni poškození krvetvorby i míře rizika rychlé progrese a vývoje v akutní leukemii.“

I pro vysoce rizikové pacienty s MDS jsou v současnosti k dispozici vysoce účinné léky. Patří mezi ně i tzv. hypometylační látky ovlivňující na úrovni genu procesy, které se na vzniku choroby podílejí. Tato dobře snášená terapie bez významných nežádoucích účinků je podávaná ve formě podkožních injekcí 7 dnů po sobě každé 4 týdny. „Hypometylační léky jsou indikovány u MDS se středním a vysokým rizikem, dále u chronické myelomonocytární leukemie a u akutní myeloblastické leukemie. Zpravidla jsou používány u pacientů, kteří nejsou schopni podstoupit transplantaci kostní dřeně. Onemocnění sice nemohou vyléčit, ale mohou je stabilizovat, v individuálních případech i na dlouhou řadu let,“ upřesňuje MUDr. Ivan VONKE, MBA, primář oddělení Klinické hematologie Nemocnice České Budějovice, a. s. Určitým problémem však je, že zmíněné léky patří do skupiny tzv. centrové terapie, která je k dispozici pouze v centrech vysoce specializované hematoonkologické péče. Těch je v ČR v současnosti osm, to znamená, že někteří nemocní by 7krát v měsíci měli za svou léčbou dojíždět třeba až stovky kilometrů. „Jelikož jsou tyto léky užívány hlavně u starších nemocných, jejichž schopnost dojíždět na velké vzdálenosti je velmi problematická, jsou tito lidé o tuto možnost léčby připraveni,“ připomíná prim. VONKE.

Jana PELOUCHOVÁ, předsedkyně Spolku Diagnóza leukemie, z. s., k tomu dodává: „Není to jen nepohodlí, kterým trpí pacienti s myeodysplastickým syndromem při dojíždění za hypometylační léčbou do vzdáleného hematoonkologického centra. Řada pacientů ve starším věku trpí i přídavným onemocněním, nehledě na rizika infekce vlivem snížené imunity organismu. Je třeba, aby léčba, indikovaná ve specializovaném centru, putovala za nemocným, nikoli aby pacient absolvoval sérii injekcí za cenu ohrožení svého zdravotního stavu.“

INFOBOX:

O myelodysplastickém syndromu

– vyskytuje se převážně ve vyšším věku (mezi 65–70 lety),

– výskyt činí 5 nových případů na 100 000 obyvatel ročně,

– počet nových případů narůstá s věkem, nad 70 let se vyskytuje až 20–40 nových případů na 100 000 obyvatel ročně,

– ve většině případů onemocnění vzniká z nejasných příčin (primárně),

– kolem 10–20 % případů se rozvine sekundárně, např. po předchozí léčbě cytostatiky, ozařování nebo opakovaném kontaktu s některými chemikáliemi (organická rozpouštědla, benzen, pesticidy),

– onemocnění není dědičné.  

Příběh pacienta

Ladislav FERRAMONTI

… a po injekci si ještě v Praze oběhnu úřady

U tehdy 69letého pana Ladislava začaly zdravotní problémy v prosinci roku 2003. Na krku se mu objevily dvě boule, které se po léčbě na oddělení ORL začaly zase zmenšovat. Ovšem již v lednu následujícího roku se situace změnila…

Tou dobou pan Ladislav ještě pracoval – jako jednatel stavební firmy. A přišla velká zakázka na rekonstrukci velkých litinových radiátorů. Zaměstnanců stěhovací firmy však přijelo málo, a tak přiložil ruku k dílu i on sám. Druhého dne se probudil s otokem levé nohy. Pár dnů se ještě snažil normálně fungovat, ale pak se pro jistotu vydal k lékaři. S podezřením na trombózu byl okamžitě hospitalizován.

„Už na příjmu se při vyšetření ukázalo, že bohužel mám v břiše něco, co tam nepatří,“ vzpomíná pan Ladislav. „Prokázalo se, že mám rakovinu lymfatických uzlin, takže následovaly operace, chemoterapie a ozařování.“ Dva roky pak docházel na kontroly a vše se zdálo být v pořádku. Až na to, že začal být stále unavenější, což na sobě pozoroval hlavně při svém oblíbeném plavání. Následovalo vyšetření krve – a po něm bohužel i diagnóza myelodysplastického syndromu. Tak se ocitl na I. interní klinice – klinice hematologie 1. LF UK a VFN v Praze.

„Začal jsem transfuzemi, aby mi dali krevní obraz do pořádku, a letos v lednu jsem začal dostávat hypometylační léčbu. Ze začátku častěji, nyní jezdím z Třebotova do Prahy každý měsíc 7 dnů po sobě na injekci,“ říká pan Ladislav a vzápětí dokazuje, jak je léčba dobře snášená, bez významnějších nežádoucích účinků: „Dojíždím sám autem, a protože stále ještě příležitostně pracuji jako stavební dozor pro různé zákazníky, využívám toho, že jsem v Praze, a po injekci si ještě oběhnu různé úřady.“ Jediné, co na sobě pan Ladislav v souvislosti s hypometylační léčbou pozoroval, byly pocity horkosti v břiše vždy ke konci cyklu podávání následované zácpou. Dnes se mu jim daří i využitím přírodních prostředků předcházet.

„Díky léčbě nemám ze své nemoci strach, vlastně ani nevnímám, že jsem nemocný, a nebojím se ani cestovat do zahraničí,“ říká pan Ladislav – a jedním dechem dodává, že je to i zásluhou rodiny. „Mám skvělou ženu, tři děti, sedm vnoučat, tomu nejmladšímu bude rok – a to mne úžasně nabíjí.“

Vědci objevili v léku pro alkoholiky protinádorové účinky

Olomouc 7. prosince (ČTK) – Vědcům z mezinárodního týmu, ve kterém byli zapojeni také badatelé z Olomouce, se podařilo objevit v léku proti alkoholové závislosti mimořádné protinádorové účinky. Disulfiram, známý pod komerčním názvem Antabus, by tak bylo možné v budoucnu využít v boji proti rakovině. Studii týmu vedeného vědci z Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM) Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci zveřejnil jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů Nature. ČTK o tom informovali zástupci univerzity.

Nakolik bude možné objev skutečně využít pro zavedení nové léčby rakoviny, ukážou klinické studie.

Na výzkumu se podíleli čeští vědci v čele s Jiřím Bártkem a další badatelé z Dánska, Švédska, Švýcarska, USA a Kanady. „Práce vychází z epidemiologické studie provedené na dánských pacientech – alkoholicích, u nichž bylo zjištěno maligní onemocnění. Ukázalo se, že pacienti, kteří i po nádorové diagnóze nadále užívali disulfiram, měli výrazně menší riziko úmrtí než pacienti, kteří s užíváním přestali,“ uvedli zástupci univerzity.

Tři desítky vědců, kteří jsou pod studií podepsaní, během výzkumu protinádorového efektu disulfiramu zjistili, že lék je v lidském těle za přispění mědi metabolizován na jinou látku, která se hromadí v nádorových buňkách a v nich se váže na NPL4 protein. Tím způsobuje jeho imobilizaci a ztrátu funkčnosti, uvedli vědci. Výzkum aktivního metabolitu léku disulfiram označují za průlomové zjištění.

V bádání odborníci z ÚMTM a Fakultní nemocnice Olomouc pokračují a účinky disulfiramu v kombinaci s mědí ověřují v klinické studii, která je otevřena pro pacientky s metastatickým karcinomem prsu.

Disulfiram je lék používaný v léčbě závislosti na alkoholu. Při léčbě alkoholismu je využíván již desítky let. Původně byl používán v léčbě střevních infekcí. Lék může fungovat jako užitečná pomůcka u lidí, kteří se rozhodnou přestat pít alkohol, ale potřebují získat pojistku, která jim umožní plnou abstinenci od alkoholu dodržet.

ftv hj

Senát nepodpořil žádné zmírnění protikuřáckého zákona

Praha 7. prosince (ČTK) – Senát nepodpořil žádné zmírnění protikuřáckého zákona, který letos zavedl absolutní zákaz kouření ve veřejných prostorách. O zmírnění usilovali signatáři petice. Chtěli mimo jiné obnovit kuřácké prostory v restauracích nebo nechat na provozovatelích malých barů, pivnic či hospůdek, zda v nich kouření povolí. I když změny podpořil senátní výbor pro lidská práva, horní komora se k nim dnes postavila záporně.

V několikahodinové, místy vypjaté debatě se v Senátu střetli zastánci a odpůrci zákazu kouření. Argumentovali nejčastěji ochranou zdraví, zatímco zastánci poukazovali na svobodu člověka a nedůstojnost těch, které jejich záliba v tabákových výrobcích vyhání na ulice. „Je to jenom zloba dobrotrusů, kteří nám zakázali to či ono. Já nechci přestat kouřit, mně to baví,“ uvedl místopředseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS). „Kuřte si, jak chcete, ale nesmíte obtěžovat svým kouřením nekuřáka,“ oponoval Zdeněk Brož z klubu KDU-ČSL.

Senátní výbor navrhl „v provozovnách stravovacích služeb o výměře do 50 metrů čtverečních“ nechat rozhodnutí na provozovateli, zda zařízení bude, či nebude kuřácké; zákaz kouření ovšem měl být zachován v době podávání hlavních jídel. V ostatních restauracích měla být oddělená kuřárna bez obsluhy za podmínky, že bude vybavena ventilací a nebudou mít do ní přístup lidé mladší 18 let.

Podobný cíl sleduje podání k Ústavnímu soudu, které v březnu předložila dvacítka senátorů v čele s Kuberou a Ivo Valentou (za Stranu soukromníků). Senátoři u Ústavního soudu napadli také ustanovení, které přenáší na hospodské odpovědnost za škodu způsobenou podnapilými osobami, což doporučil zrušit rovněž výbor pro lidská práva. Chtějí také zrušit omezení prodeje a podávání alkoholu či tabákových výrobků na akcích, které jsou určeny převážně dětem.

Petice, kterou podepsalo přes 23.000 lidí, byla podle jejích organizátorů namířena ke zrušení absolutního zákazu kouření v restauracích a hospodách. Ty se podle odpůrců zákona potýkají po jeho zavedení s úbytkem hostů a některé tak krachují kvůli poklesu tržeb. Zastánci protikuřáckého zákona, který zavedl zákaz konzumace tabákových výrobků ve veřejných budovách, oponují studiemi o škodlivosti kouření včetně pasivního na lidské zdraví.

Zákaz kouření pod hrozbou finančních sankcí platí ve vnitřních prostorách restaurací, divadel či kin. Norma zavedla také zákaz kouření na nástupištích a užívání elektronických cigaret v nemocnicích, školách či nákupních centrech nebo prodej cigaret v automatech.

mhm rot

Šance pro nevyléčitelně nemocné děti

Praha, 6. 12. 2017 (ČSPM ČLS JEP)

Dětskou paliativní péčí se rozumí aktivní komplexní péče o dítě s život limitujícím či život ohrožujícím onemocněním. Je to péče týmová, jejíž nedílnou součástí je nejen složka zdravotní, ale i sociální, psychologická, etická či spirituální. Zahrnuje potřeby nejen nemocného dítěte, ale také celé jeho rodiny. O tom, jak takového stavu v ČR dosáhnout, hovořili účastníci v rámci panelové diskuse 1. 12. 2017 na III. konferenci dětské paliativní péče v Olomouci. V roli pořadatele se poprvé představila samostatná Sekce dětské paliativní péče České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP, vytvořená z její někdejší pracovní skupiny.

Zatímco mezi dospělými pacienty potřebují paliativní péči převážně lidé s maligními onemocněními (více než 80 %), u dětských pacientů tvoří onkologické diagnózy pouhých 20 %. Výrazně více jsou zastoupeny diagnózy nenádorové – např. dědičné poruchy metabolismu, neurodegenerativní onemocnění, nervosvalová onemocnění či následky závažného postižení centrálního nervového systému. Účastníci panelové diskuse kladli důraz na zlepšení komunikace ve společnosti a mezi odborníky různých zdravotnických, ošetřovatelských i pečujících profesí, protože paliativní péči lze dobře poskytovat jak na všech úrovních zdravotnických zařízení, tak i v domácím prostředí.

Jak zdůraznil MUDr. Jan Hřídel, Ph.D., z Kliniky dětského a dorostového lékařství́ 1. LF UK a VFN v Praze, nezbytným předpokladem pro zlepšení současného stavu je prosazení výuky paliativní péče do pregraduálního i postgraduálního vzdělávání lékařů a dalších profesí, které se na péči o děti s nepříznivou prognózou podílejí. „Aktuálně se nám podařilo prosadit několik hodin výuky paliativní péče do povinného kurzu před základním kmenem vzdělávacího programu pediatrie, což považuji za veliký úspěch. Absolventi lékařských fakult jsou velmi dobře připraveni léčit, ale o tom, co provází umírání dětí, se tak dozvědí velmi pravděpodobně poprvé,“ připomněla MUDr. Mahulena Mojžíšová, předsedkyně Sekce dětské́ paliativní́ péče ČSPM ČLS JEP, primářka dětského oddělení Nemocnice Hořovice.

Základem rozvoje dětské paliativní péče v nemocnicích je mimo jiné nalezení způsobu jejího financování. Mgr. Jiří Krejčí, manažer Sekce dětské́ paliativní́ péče ČSPM ČLS JEP, v této souvislosti připomněl, že ministerstvo zdravotnictví v minulém volebním období rozhodlo o tříletém pilotním projektu, během něhož chce ověřit, jak by mohly paliativní týmy v nemocnicích fungovat, jak by měla být jejich činnost standardizována a jaký vyčíslitelný benefit zdravotnímu systému i pacientům by přinesla. Jedním z optimálních výstupů tohoto pilotního projektu by měl být model úhrady nemocniční paliativní péče. „Lze oprávněně očekávat, že se doplňování, resp. nahrazování intenzivního přístupu paliativní péčí nakonec ukáže být racionálnější v alokaci zdrojů a v konečném důsledku tak i levnější,“ připomněl MUDr. Jan Hřídel.

MUDr. Katalin Štěrbová z Kliniky dětské́ neurologie 2. LF UK a FN Motol poukázala na nedostatečně funkční spolupráci mezi klinickou a ambulantní sférou. “Existence nemocničních paliativních týmů je jedna věc, ale pokud nebude komu předávat takové pacienty do domácí péče, pozbývá celé snažení smysl.” Účastníci panelové diskuse se shodli v tom, že přirozeným centrem, kolem kterého by se měla paliativní péče o dětského pacienta v domácím prostředí soustředit, je registrující praktický lékař pro děti a dorost. „Nemocnice informuje registrujícího praktického lékaře o připravovaném propuštění dítěte do domácího ošetřování. Ošetřující praktický lékař nabídne co je v dané lokalitě možné zajistit (např. spolupráci s agenturami domácí péče, psychologickou poradnu apod.). Mobilní hospice by měly být primárně určené pro nemocné s klinicky nestabilním onemocněním či se závažnou symptomatologií, která je nad možností poskytování domácí péče. Rozhodně bychom se v ČR neměli štěpit na desítky různých modelů dle jednotlivých poskytovatelů, ale měli bychom hledat průsečíky v tom, co nás spojuje,“ vyjádřil své přesvědčení Pavel Klimeš, vrchní sestra mobilního hospice Cesta domů.

MUDr. Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP k tomu ve svém dopise adresovaném účastníkům panelové diskuze dodává, že dětští praktičtí lékaři uvítají účast v kultivaci systému poskytování paliativní péče dětem v domácím prostředí, které je ostatně pro práci lékařů v primární péči charakteristické. „Uvítali bychom v tomto systému existenci paliativních týmů v regionech, do kterých by aktuálně mohli přistupovat praktičtí lékaři pro děti a dorost. V paliativní dětské péči vidíme jedno ze závažných témat současnosti a klasickou ukázku nutné mezioborové i mezirezortní spolupráce.“ Účastníci panelové diskuze se dále shodli, že pro zajištění dětské paliativní péče v ČR není potřeba měnit zákony, ale pouze správně využít platný legislativní rámec. Od ledna 2018 je v úhradové vyhlášce nově agregovaný výkon, pod kterým lze žádat zdravotní pojišťovny o úhradu mobilní specializované paliativní péče. „Zavedením úhrady mobilní specializované péče z prostředků veřejného zdravotního pojištění se nijak nezvýší výdaje na poskytovanou zdravotní péči v systému. Umožníme tím ale zajištění stejně kvalitní péče o dítě v domácím prostředí bez toho, aby strávilo poslední měsíce svého života na oddělení ARO, a tím zvýšíme kvalitu života nejen dítěti samotnému, ale i všem pečujícím“ je přesvědčen MUDr. Jan Hřídel.

S příchodem mrazů se některé prameny v Luhačovicích uzavřely

Luhačovice 6. prosince 2017 (Paper Life)

I letos se s příchodem mrazů některé prameny v Lázních Luhačovice uzavřely. Neznamená to však, že lázeňští hosté, pacienti, návštěvníci Luhačovic přijdou o možnost vychutnat si světoznámé minerální vody, dopřát si koupele, inhalace, kloktání, nebo proplach dutin. Většina luhačovických minerálních vod v Lázních Luhačovice, a. s., je vedena „minerálkovody“ do lázeňských zařízení, kde jsou používány k jednotlivým procedurám, k dispozici jsou i k pití v pítkách. Nejvěhlasnější z minerálek Vincentka je k dispozici všem návštěvníkům celoročně k pití i v kryté stejnojmenné hale a to ohřívaná i studená. Navíc Vincentku čerpá ze samostatného vrtu i akciová společnost Vincentka, která ji plní do láhví a distribuuje po území celé ČR, ale i na Slovensko a do dalších zemí.

MUDr. Eduard Bláha, ředitel Lázní Luhačovice, a.s. k tomu říká: „Společnost Lázně Luhačovice spravuje 10 hydrogenuhličitano-chlorido-sodných-jodových minerálních pramenů, které vyvěrají na území Luhačovic. S příchodem mrazů obvykle v prosinci, nebo v listopadu některé prameny uzavíráme z praktických důvodů – aby nezamrzly. Na jaře v květnu se koná slavnostní otevírání pramenů, ale samotné prameny jsou přístupné již v březnu. Přírodní léčivé prameny v Luhačovicích jsou volně a bezplatně přístupné široké veřejnosti. Stálá péče o ně si však vyžaduje značné finanční prostředky, které plně hradí akciová společnost Lázně Luhačovice. Na zimu úplně uzavíráme prameny Dr. Šťastného a Nový Jubilejní. Ottovka v altánku se uzavírá taky, ale ta je v současné době dlouhodobě uzavřena z hygienických důvodů (bakteriální znečištění). Vincentka a Aloiska se na zimu neuzavírají a jsou přístupné veřejnosti v určených hodinách. Vincentka má navíc v zimě vytápěnou halu a pro komfort hostů je v hale k dispozici i ohřívaná. Obvyklá otevírací doba Vincentky v zimě je 7:30 – 11:00 a 13:00 – 17:30 hod. Aloiska je umístěna v altánku a ten je běžně přístupný. Na rozdíl od Vincentky se však návštěvníci mohou napít Aloisky i mimo otevíracích hodin a to u pítka umístěného po straně stavby, která pramen zastřešuje.“

Přírodní léčivé prameny v Luhačovicích

Z deseti zmíněných minerálních pramenů je světově proslulá právě Vincentka, která je základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice. Její účinek přímo z pramene je ovšem nenahraditelný. Nejznámějšími luhačovickými léčivými prameny jsou Vincentka, Aloiska, Ottovka a Pramen Dr. Šťastného, které jsou volně přístupné veřejnosti. V září 2013 byl slavnostně zpřístupněn pramen Nový Jubilejní. Další minerální prameny využívané k balneologickým účelům jsou Nová Čítárna, Nová Janovka, Elektra. Zbylé dva prameny ve správě akciové společnosti Lázně Luhačovice nesou jména Jubilejní a Vladimír. Český inspektorát lázní je v roce 2015 označil za pozorované a záložní zdroje. V současné době nejsou používány k žádné léčbě. Teplota pramenů se pohybuje mezi 10 a 14 °C. Luhačovické minerální vody jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě. Mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k minerálním koupelím. Minerální prameny jako přírodní léčivé zdroje využívali lidé odpradávna k léčení nemocí a k posílení zdraví.

Vincentka

O zvelebování jména Vincentka se v současnosti dělí dvě společnosti – Akciová společnost Lázně Luhačovice, která má práva na lázeňský způsob využívání Vincentky přímo v Luhačovicích a akciová společnost Vincentka, která má práva na plnění do lahví a její prodej. Vincentka je přírodní, velmi silně mineralizovaná uhličitá, jodová minerální voda hydrogenuhličitano-chlorido-sodného typu se zvýšeným obsahem barya, bromidů, bromidů, lithia, fluoridů a kyseliny borité, studená, hypotonická. V Luhačovicích najdeme celkem tři prameny nazvané Vincentka: Vincentka, Nová Vincentka a Vincentka 2.

Vincentka – Minerální voda původního pramene, dříve nazývaného jako Hlavní, je k dispozici ve stejnojmenné hale vybudované v letech 1947 – 1948. Pramen byl pojmenován podle majitele zdejšího panství, hraběte Vincence Serényiho, který se zasloužil o rozkvět lázní. Kvůli vydatnosti 10 – 12 litrů za minutu se v současné době tento pramen již nevyužívá na lahvování.

Nová Vincentka – Druhý pramen má podobné složení jako původní, ale díky vydatnosti 30 litrů za minutu je od roku 1991 využíván jako zdroj pro lahvování a stáčen v akciové společnosti Vincentka. Zároveň se v této společnosti z Vincentky získává odpařováním koncentrát, který se využívá pro výrobu doplňkových výrobků řady Vincentka (NASALIS, hydratační krém, zubní pasta) a dále sůl pro výrobu pastilek. Tento vrt je hluboký 35 metrů a pochází z roku 1988.

Vincentka 2 – Třetí z pramenů s vydatností 40 litrů za minutu je situován západně od Jurkovičova domu. Slouží jako rezerva pro léčebné účely, ale zatím (od r. 2011) není využíván.

Minerální voda Vincentka a řadu produktů vyrobených na její bázi se řadí mezi nejoblíbenější luhačovické suvenýry. Samotná Vincentka se používá přímo při výrobě sirupů a sprejů. Z Vincentky se vyrábí destilací koncentrát, který se používá k výrobě zubních past a hydratačních krémů. Z koncentrátu se ještě extrahuje sůl, která se používá při výrobě pastilek. Vincentku v 0,7 l lahvích pro velký zájem prodává i samotná akciová společnost Vincentka přímo ve své administrativní budově v Luhačovicích.

Právě zimní období je hlavní sezonou pro Vincentku a výrobky z ní. Vincentka se osvědčila jako výborný prostředek hlavně v zimních měsících v období chřipkových epidemií a onemocnění dýchacích cest, kdy přináší úlevu v podobě zlepšeného dýchání. Neocenitelným pomocníkem se však Vincentka stává i pro alergiky, kterým přináší úlevu celoročně a nejvíce právě v období pylové sezóny. Tato minerálka pomáhá k obnově přirozeného prostředí nosních sliznic a zlepšování dýchání.

Vincentka se doporučuje na pitné a inhalační kúry při onemocněních dýchacích cest, hlasivek, při chorobách látkové výměny, vředové choroby žaludku, dvanáctníku a jejich pooperačních stavech, při chronickém zduření jater, diabetu mellitus, chronické pankreatitidě. Je vhodným doplňkem i pro zdravého člověka, pomáhá regenerovat vnitřní prostředí těla po nadměrné fyzické aktivitě (ztrátě potu) – například sportu. Stejně pomáhá harmonizovat metabolismus po nadměrném požití alkoholu, je prevencí proti zubnímu kazu u dětí (0,25 l denně) a je vhodná jako přírodní doplněk výživy pro děti, těhotné ženy a rekonvalescenty.

Více informací je na www.lazneluhacovice.cz , www.vincentka.cz

Nové trendy v rehabilitaci po cévní mozkové příhodě

Praha, 6.12.2017 (VAMED MEDITERRA)

Pozor na vysoký krevní tlak

Cévní mozková příhoda (CMP) je akutní onemocnění, při němž dochází k poškození mozkové tkáně v důsledku poruchy krevního zásobení. Tento stav bývá většinou způsoben ucpáním cévy krevní sraženinou (až v 85 % případů), v menší míře pak prasknutím cévy a následným krvácením do mozku. Celosvětově ale i v České republice se jedná o jednu z nejčastějších příčin úmrtí a dlouhodobé invalidity. U nás toto onemocnění ročně postihne na 30 tisíc obyvatel. Typickou věkovou kategorii představují lidé nad 60−65 let věku, cévní mozková příhoda se však nevyhýbá ani mladším ročníkům. Podle zdravotnických statistik postihuje čím dál mladší lidi, a to dokonce i třicátníky. „Mezi nejvýznamnější rizikové faktory vzniku cévní mozkové příhody patří poruchy srdečního rytmu, metabolismu krevních tuků, cukrovka či kuřáctví. Zcela zásadní roli však hraje vysoký krevní tlak, který je považován za faktor nejrizikovější a také nejčastější. Vlivem dlouhodobého působení vysokého krevního tlaku dochází k poškozování vnitřku cévních stěn a k jejich kornatění, k tzv. ateroskleróze. Cévy mají poté nerovný povrch, což vede k lokální tvorbě sraženin, které mohou cévu ucpat a zamezit průtoku krve,“ uvádí MUDr. Libor Musil, primář rehabilitačního oddělení Rehabilitační kliniky Malvazinky v Praze, kterou provozuje společnost VAMED Mediterra.

Důležitá je včasná rehabilitace

Zcela nezastupitelnou úlohu v péči o pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, zastávají odborníci v oblasti rehabilitace. Ti pomáhají navrátit pacienta zpět do běžného života, rodiny i do zaměstnání. Klíčovou roli v tomto procesu však hraje čas. S akutní léčbou i rehabilitací je nutné začít co nejdříve. „Po kvalitní akutní péči o pacienta s poškozením centrální nervové soustavy musí rychle následovat koordinovaná neurorehabilitace. Bez ní je šance na návrat k běžnému životu jednoznačně nižší. Neurorehabilitace začíná již od prvních dnů hospitalizace, jak u pacientů s lehkým postižením, tak v případech hlubokého bezvědomí. Jedná se o komplex léčebných procesů, jejichž cílem je zotavení pacienta po poškození nervové soustavy a minimalizování nebo kompenzace změn z toho plynoucích. Samotná rehabilitace zahrnuje různé formy smyslové a motorické stimulace, pomocí nichž fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped a další odborníci pacienta aktivizují. Cílem je zvládnout bazální úkony, aby byl pacient co nejdříve soběstačný. Pomáhají mu například znovu se naučit mluvit, chodit, psát a obnovit tedy běžné aktivity každodenního života, jako je oblékání, osobní hygiena a řada dalších,“ říká MUDr. Libor Musil.

Do popředí se dostávají nové přístupy

Při rehabilitaci po cévní mozkové příhodě je kladen důraz na obnovení pohybových funkcí pacienta. S pomocí fyzioterapeuta se znovu učí vykonávat základní pohyby stejně tak, jako je tomu u malých dětí, když se učí třeba nějaký sport. Nový pohyb nebo aktivitu pacienti provádějí opakovaně, postupně se jim v průběhu terapie, a na základě dosažených výsledků, zvyšuje zátěž. „V současné době je tendence preferovat přístupy, které jsou zaměřeny na intenzivní fyzickou aktivitu, kdy pacient rehabilituje i několik hodin denně − nejlépe samostatně pod dozorem. Hojně se rovněž využívá kombinace více přístupů. Například se do svalu, který je po poškození mozku trvale zvýšeně napjatý a omezuje pohyb, aplikuje uvolňující látka (například botulotoxin) snižující napětí. Tento sval je poté dlouhodobě protahován, aby se předešlo jeho vazivové změně, a zároveň jsou aktivně posilovány svaly, které tento zvýšeně napjatý sval omezovaly v pohybu,“ vysvětluje MUDr. Libor Musil.

Při terapii pomáhají roboti

Robotická terapie se řadí k novým trendům v oblasti neurorehabilitace. Za její průkopníky jsou považovány země jako Spojené státy, Švýcarsko či Izrael. Využitím robotických přístrojů lze dosáhnout četnější a intenzivnější terapie, která dále zefektivňuje tradiční péči poskytovanou fyzioterapeutem a pomáhá tak v procesu reedukace pohybu pacienta. Díky individuálnímu naprogramování přístroje je možné terapii přizpůsobit přesně podle potřeb konkrétního pacienta. „Výhoda roboticky asistované rehabilitace je především v tom, že umožňuje časté opakování pohybu, čímž zvyšuje pravděpodobnost úpravy hybnosti, a to navíc bez projevů únavy jako je tomu u člověka vykonávajícího terapii. V současné době je brána jako vhodný doplněk péče. Naopak čistě robotická rehabilitace vykazuje horší výsledky, než-li kombinace fyzioterapeut a robot. Dalším nesporným benefitem je zpětná vazba, kterou robot poskytuje prostřednictvím displeje. Na něm se zobrazují nejen čísla a statistiky vhodné pro lékaře, ale i například hra založená na pohybu, jenž má pacient provádět. Umožňuje tedy zároveň přehledné vyhodnocení, díky kterému lze měřit pokrok v terapii, hodnotit pohyb a další ukazatele o zdravotním stavu, ale i motivující zpětnou vazbu pro pacienta,“ říká MUDr. Libor Musil.

Používá se i zrcadlo

Mirror terapie neboli terapie pomocí zrcadla je v České republice poměrně novým terapeutickým přístupem v rehabilitaci, který směřuje k obnově pohybů u pacientů po CMP. Poprvé byla použita v 90. letech 20. století americkým profesorem Vilayanur Subramanian Ramachandranem, který se zabýval zkoumáním zrcadlových neuronů. Její princip je založen na využití zpětné vizuální vazby, díky které dochází k tzv. oklamání mozku. Nejčastěji se k ní přistupuje při jednostranném postižení horních či dolních končetin. „Při terapii je zrcadlo umístěno kolmo k pacientovi tak, že odráží zdravou končetinu a postiženou zakrývá. Pacient provádí pohyb se zdravou končetinou a v zrcadle sleduje, jak tento pohyb vypadá. Při tomto vizuálním vjemu dochází k aktivaci poškozené části mozku pacienta, prováděný pohyb mu začíná připadat blízký a aktivita zbylých mozkových buněk poškozené části postupně vytváří pohyb postižené končetiny,“ vysvětluje MUDr. Libor Musil.

Stimulace proudem a magnetickým polem

Velmi zajímavá, avšak zatím experimentální, metoda je transkraniální magnetická stimulace, při níž se využívá zákonů elektřiny a magnetizmu. „Pomocí silného magnetického pole z cívky přiložené na lebku se aktivují postižené části mozku či se naopak odlišnou frekvencí výbojů potlačuje aktivita jiných oblastí ve zdravé hemisféře, aby nepřebírala funkci té poškozené,“ vysvětluje MUDr. Libor Musil.

Znehybňuje se zdravá končetina

Nuceně navozená terapie neboli CIMT (Constraint Induced Movement Therapy) představuje souhrn rehabilitačních technik, které též zlepšují hybnost končetin po cévní mozkové příhodě. Základem této terapie je stimulace mozku a využití jeho schopnosti adaptovat se – vytvářet nové spoje a dráhy, které zanikly v důsledku poškození. „Nuceně navozená terapie je zaměřena na kombinaci omezování nedotčené končetiny a intenzivního používání postižené končetiny. V praxi to vypadá tak, že se pacientovi zafixuje zdravá končetina třeba pomocí ortézy, čímž je nucen používat končetinu nemocnou, a to po většinu dne. Při terapii pacient vykonává úkoly, které se zaměřují především na trénink zvládání běžných aktivit každodenního života. Ve cvičení pokračuje i v domácím prostředí prostřednictvím zadaných úkolů. Postupně tak dochází ke zlepšení pohybu postižené končetiny,“ uvádí MUDr. Libor Musil.

Aktivní přístup pacienta je klíčový

Nové přístupy a metody využívané při rehabilitaci po cévní mozkové příhodě napomáhají pacientům k zajištění co možná nejvyšší kvality života a dosažení maximální soběstačnosti. Velmi významnou úlohu však hraje aktivní přístup pacienta k léčebnému procesu. „Je nezbytně nutné, aby pacient cvičil i bez terapeuta, sám doma, neustále. Rehabilitace po prodělané cévní mozkové příhodě představuje nekončící proces, u něhož je potřeba pravidelně a dlouhodobě cvičit. Budoucnost rehabilitace po CMP směřuje ke zvýšení aktivity a zodpovědnosti samotných pacientů. V zahraničí je tento přístup jednoznačný, u nás se zatím pacient často spoléhá na to, co s ním kdo udělá,“ uzavírá MUDr. Libor Musil.

MUDr. Libor Musil

MUDr. Libor Musil ukončil v roce 2000 studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Mezi lety 2002–2009 působil na Neurologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady jako vedoucí EMG laboratoře a v ambulanci pro bolesti zad. Od roku 2012 působil v Centru pohybové medicíny a na Rehabilitační klinice Malvazinky jako vedoucí lékař pro neurorehabilitaci. Od roku 2013 vykonává funkci primáře rehabilitačního oddělení Rehabilitační kliniky Malvazinky. Aktivně přispívá články a materiály do různých zdravotnických publikací.

Corriere della Sera: Jak se chránit před znečištěním ve…

Řím 6. prosince (ČTK/Corriere della Sera) – Smog v zimním období zaplavuje města. Jak se chránit před znečištěním ovzduší a jak omezit jeho škodlivé dopady na lidské zdraví, o tom píše italský deník Corriere della Sera.

Především je třeba vyhýbat se dlouhodobějšímu pobytu venku, zejména v těch hodinách, kdy je znečištění nejhorší, uvádí profesor Sergio Harari, ředitel jednotky pneumologie v nemocnici Svatého Josefa v Miláně. Neprovozujte žádnou fyzickou aktivitu, když je koncentrace škodlivin v ovzduší nejvyšší, a vyhýbejte se nejvíce zamořeným oblastem. Dávejte přednost dopravě veřejnými prostředky nebo kolu, automobil nechte doma. Netopte dřívím, neboť způsobuje nezanedbatelné znečištění. Také spalování odpadků produkuje znečištění, připomíná profesor.

Je vhodné o víkendu ze znečištěného města uniknout? „Nejsou k tomu žádné vědecké studie, ale zdravý rozum nám radí, že můžeme-li, pak víkend v méně znečištěných oblastech umožňuje, abychom byli méně vystaveni smogu a přerušili jeho nepřetržité toxické působení na organismus. Odjet z města tedy má nepochybně příznivý účinek, ale nezapomeňme přitom, že naše cesta za lepším vzduchem přispívá k dalšímu zvyšování úrovně smogu,“ říká profesor Harari.

Četné masky a filtry na nos, které se běžně prodávají, mají jen velmi omezený nebo nulový účinek. Jsou však masky s větší filtrovací kapacitou a větší účinností. Problém s jejich užíváním spočívá v tom, že jsou příliš těžké, abychom je nosili delší dobu nebo při tělesném pohybu. Studií o reálném ochranném působení filtračních masek je velmi málo. Ani není vědecky prokázána účinnost nosních filtrů. Navíc vzhledem k tomu, že dýcháme také ústy, nemá jejich používání větší význam, říká profesor Harari.

Podle profesora Harariho je rovněž důležité udržovat v domácnostech teplotu nepřesahující v zimě 20 až 21 stupňů Celsia, zbytečně nesvítit, používat osvětlení s nízkou spotřebou elektřiny a vypínat domácí spotřebiče i z režimu standby.

Na znečištění ovzduší má vliv i to, co jíme: jestliže konzumujeme nesezonní ovoce, podporujeme tím jeho přepravu z jednoho konce světa na druhý. Častější dovolená, automobil pro každého člena rodiny: to vše přispívá k emisím.

Také v uzavřeném prostředí registrujeme znečištění. Je to způsobeno špatnou ventilací a množství některých škodlivin pak může být vyšší než venku. Nedávná studie ukázala souvislost mezi znečištěním uvnitř škol v pěti evropských zemích a častým výskytem dýchacích problémů, suchého kašle a rýmy.

K nejvíce znečišťujícím zdrojům uvnitř budov patří kouření, plynové sporáky, krby, plynové topení, ale také klimatizace produkující plísně, houby a bakterie. Při výběru spotřebičů s nízkým dopadem na životní prostředí se můžeme řídit označením Evropské unie Ekologicky šetrný výrobek (Ecolabel EU).

Ke znečištění ovzduší jsou více citliví senioři. Důvodů je mnoho a působí tu zároveň různé faktory. Především staří lidé mnohem častěji trpí chorobami, které znečištění zhoršuje, jako jsou kardiovaskulární choroby a nemoci dýchacího ústrojí. Organismus seniorů má také menší schopnost snášet fyzické stresové situace. Staří lidé trpí chronickými chorobami, u nichž stačí malá změna rovnováhy mezi organismem a vnějším prostředím, aby to mělo závažnější dopady.

Rizikovou kategorií jsou také děti, zejména ty nejmenší, protože obranné mechanismy organismu u nich ještě nejsou dostatečně vyvinuty. Mnohé orgány se teprve vyvíjejí a na jejich vývoji to může být znát. Například plíce, jsou-li vystaveny vysokým koncentracím některých škodlivin, mohou vykazovat určité zpoždění ve svém růstu. Děti také dýchají rychleji než dospělí, zejména při hrách, a proto se v jejich plicích vystřídá za minutu větší objem vzduchu i se škodlivinami. Konečně dítě je menší než dospělý, takže je více vystaveno výfukovým plynům, upozorňuje profesor Harari.

pel lcm

Děkan: Vzdělání českých lékařů doplácejí samoplátci z ciziny

Praha 6. prosince (ČTK) – Stát podle děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Aleksiho Šeda platí jen dvě třetiny peněz nutných na vzdělávání lékařů. Zbytek doplácejí hlavně samoplátci z ciziny. Řekl to na dnešní tiskové konferenci k lékařské genetice. V loňském školním roce v Česku studovalo podle statistik ministerstva školství na lékařských fakultách přes 21.000 lidí, více než 3400 bylo samoplátců.

Nemocnice i sdružení praktických lékařů upozorňují na to, že doktorů je nedostatek. "Opakovaně se uvažovalo o tom, že budou lékařské fakulty přijímat více studentů. Ale nemohou uživit ani ty, které už mají teď," vysvětlil děkan. Nyní přijímá fakulta asi každého šestého či sedmého zájemce.

Lékaři, kteří na vysokých školách učí, mají podle Šeda nižší platy než jejich kolegové, kteří se věnují přímo zdravotní péči. V některých oborech, jako je například anatomie, už podle něj pedagogové prakticky nejsou. Rozpočty lékařských fakult podle Šeda navíc každoročně klesají.

Peníze doplňují zahraniční studenti, kteří si vzdělání platí sami. Mají stejné podmínky jako čeští studenti, podle děkana ale většinou nepropadají a neprodlužují si studium. Lékařské fakulty přijímají asi každého desátého až patnáctého zájemce.

Kritiku sklízí i organizace studia budoucích lékařů. Podle České lékařské komory je specializační vzdělávání nepřehledné. Letos vstoupila v platnost novela, která zvýšila počet základních oborů a snížila počet specializací. Zrušila například specializaci dětský praktický lékař, která nově spadá pod pediatrii. Podle vlády měla změna především zjednodušit a zkrátit dobu pro získání lékařské specializace. Novela také upřesňuje výkon odborného dohledu nad neatestovanými lékaři a vymezuje požadavky na garanta oboru a školitele.

Podle statistik ministerstva školství v loňském školním roce na lékařských fakultách studovalo 21.292 posluchačů, další studovali veterinu nebo Fakultu zdravotního lékařství Univerzity obrany. Cizinců bylo mezi nimi více než 7200, asi 3400 z nich si vzdělání platilo. Absolvovalo téměř 2500 Čechů a asi 700 cizinců.

Počty studentů a absolventů lékařských fakult ve školním roce 2016/2017:

van snm